"Bohyně"
Slyšela jsem, že nyní mají dámy tendenci označovat se za „bohyni“. Věřím, že směr je správný a pokud to někomu pomůže, je to velmi dobře. Chci jen připomenout, že existuje a byla jen jedna Bohyně – DS.
O autě si dnes povíme, ale v kontextu strhujícího příběhu pana Armanda, kterého jsem měl tu čest poznat při nedávném Classic Connoisseur. Lákadlem takových akcí je, že jsou příležitostí k setkání opravdových nadšenců. To se zase stanou lidé z masa a kostí, které můžete libovolně oslovit, zeptat se na vůz a zjistit, co je k takové volbě motivovalo. Protože, přiznejme si, ve většině případů se nejedná o náhodné situace.
Zmíněnou Deesu si pan Armand pamatoval z dětství v dalekých zemích a pak mu tato vzpomínka zůstala v srdci, ale ne úplně nahoře. Trvalo roky, než tento hezký pocit vyklíčil a pak udeřil blesk z čistého nebe a ukázalo se, že bez vlastního DS nelze žít.
Můžete se tomu smát nebo ne (a je lepší ne), ale takové příběhy zažíváme všichni a o své pravdě může pochybovat jen ten, kdo na to stále čeká. Nechte je, ať si sami rozmyslí, zda vůz, který dříve viděli, vzbudil touhu a touhu jej vlastnit nebo se alespoň přiblížit.
Pan Armand našel svůj Citroen, ale trvalo rok intenzivní práce na voze, než se DS stalo také bohyní silnic. Dnes otevřeně přiznává, že na řízení dává přednost starému „Lemonovi“ před aktuálním modelem BMW. Určitě DS není žádná dálniční kulka, ale snad s věkem potřeba rychlosti klesá.
Zvu vás na rozhovor o tom, jak najít svou Bohyni, protože to nemusí být Citroen. Pamatujme, že každý z nás má rád jiné věci a jen v této rozmanitosti tkví naše síla. Ne v imitaci.
Auto z titulní fotografie – zde.
